Pavoučí překvapení-povídka

12. března 2014 v 20:51 | tarantule* |  Píšu
Protože se vám minule Nessie líbila, mám ještě jednu slohovku uloženou jako D.Ú. Tentokrát je to ta nejnovější, z 9. třídy, psala jsem ji před pololetím. Zadání bylo povídka v ich formě podle článku z novin nebo internetu. Skutečnou verzi si můžete přečíst TADY. Přiznávám, že jsem z toho udělala trochu větší drama. Zvláštní je, že když musím něco napsat, tak mě to nakonec i baví, ale když si řeknu, že budu psát dobrovolně povídky na blog, tak se mi táák nechce. Jsem líná jak pavoučí zadekSmějící seTak si počtěte, o pavoučkách, už nebudete mít chuť na banány. Smějící se



Martina Arltová

9. ročník

1. kontrolní práce

Povídka

PAVOUČÍ PŘEKVAPENÍ

Osnova:

1. Úvod: Vzpomínky

2. Stať:

a) Nákupy

b) Pavoučí překvapení

c) Arachnofobie

d) Úklid

e) Reklamace

f) Fotky

g) Jedovatý pavouk

h) Deratizace

ch) V hotelu

i) Konec pavoučí hrůzy

3. Závěr: Konec nebo začátek?



Pořád se nemůžu vzpamatovat z toho, co se mi stalo minulý týden. Mám hlad, tak si vezmu banán, ale ten mi to celé ještě víc připomene. Bylo to asi takhle:

Šla jsem do obchodu Sainsbury's za rohem. Nakoupila jsem obvyklé věci jako vždycky. Ale najednou jsem uviděla obrovský trs banánů a dostala jsem na ně hroznou chuť. Přidala jsem je do košíku, zaplatila a těšila se, až je sním. Pak jsem se vrátila domů.

Za chvíli už jsem loupala banán. Je to moje oblíbené jídlo. Chtěla jsem do něj kousnout, ale když jsem se podívala pořádně, našla jsem na něm malé tečky. "Fuj, on je plesnivý! Co jsem to koupila? Taková spousta plísně! Snad ty ostatní budou v pořádku." Uprostřed svého nadávání jsem si najednou všimla, že se ty tečky hýbou. Opravdu se hýbaly. Znovu jsem prohlížela banán a uviděla jsem obrovské nechutné hnízdo z pavučin. A odtud vylézaly ty plesnivé tečky. Už to nebyly jen tečky, teď už jsem zřetelně rozeznávala všech osm nohou a příšerná kusadla. Byli to pavouci! A byla jich spousta! Z hnízda vycházeli pořád další a další, už mi skoro lezli po ruce. To nebylo dobré, to vůbec nebylo dobré. Mám příšernou arachnofobii, jak vidím pavouka, utíkám. Tohle byla noční můra. Uvědomovala jsem si, jak z toho všeho mám čím dál větší hrůzu. Tohle nebyl jeden malý pavouček, ale desítky. A kolik jich asi najdu v ostatních banánech?! Vzpamatovala jsem se, odhodila banán na zem a začala křičet. Při tom jsem pořád viděla další spousty malinkých zvířátek. Zatmělo se mi před očima…

Ti pavouci rostli přímo přede mnou. Za chvíli už byli velcí jako celý banán, pak se nemohli vejít do místnosti. Chtěla jsem utéct, ale nešlo to. Kousali mě a třásli se mnou. Pak jsem uslyšela, jak na mě někdo volá: "Consi! Consi, vstávej! To bude dobrý!" Nejasně jsem uviděla svoji nejlepší kamarádku Ashley, jak se mnou třese a křičí, abych se probudila. Obrovští pavouci byli pryč. Poznala jsem na Ashley, jak se jí ulevilo, když jsem otevřela oči. "C-co tu d-děláš?... K-kde jsou pavouci?... O-oni mě k-kousali a-a byli p-příšerní…" koktala jsem omámeně. Ashley na to odpověděla, že mě slyšela křičet, a tak se běžela podívat, co se stalo. Bydlí totiž vedle. Našla mě tu, jak ležím na zemi. Asi jsem omdlela a něco se mi jen zdálo. Pak si Ashley všimla pavouků a bylo jí jasné, proč jsem tak vyděšená. "Ta tvoje arachnofobie, Consi," povzdechla si. Posadila mě na gauč a šla pro vysavač, aby je vysála.

Podezíravě jsem sledovala pavouky na zemi a žaludek se mi obracel odporem. Když se Ashley vrátila s vysavačem, řekla jsem "A co když jsou jedovatí? Měla by sis na ně dát pozor, Ashley." Ashley se chystala jen zasmát, ale pak se zamyslela " A co když jsou vážně jedovatí? Měly bychom je vyfotit a poslat do firmy na hubení hmyzu, aby nám řekli, co je to zač," rozhodla Ashley a vytáhla mobil. Pak ty nechutné obludy vysála a spolu jsme po nich ještě radši umyly podlahu.

"Měli by ti v Sainsbury's vrátit peníze. Tohle přece není k jídlu," prohlásila Ashley později. To byla pravda. Vzaly jsme (spíš Ashley vzala) zbytek banánů a šly jsme je do Sainsbury's reklamovat. Tlustý prodavač byl ještě protivnější než obvykle. A jak mu to prý můžeme dokázat? Že tedy oloupe další banán z trsu, ale ten byl v pořádku. A že to je podle něj jasný důkaz, že si vymýšlíme. Ashley došla trpělivost a zaječela na něj "To jsme si tě měly pozvat domů, abys to viděl?! Nebo sem máme nosit pavouky, co můžou být jedovatí?! Moje kamarádka z toho málem dostala infarkt! To je snad dostatečný důvod, abys přijal reklamaci!" a přitom mu mávala telefonem s fotkami před obličejem. Prodavač se nakonec omluvil a dal mi poukaz na 10 liber.

Ashley se mnou šla zpátky ke mně domů s tím, že po takovém šoku potřebuji společnost. Doma prohlásila, že schválně pošleme fotky firmě hubící hmyz a uvidíme, jestli jsou jedovatí. Souhlasila jsem. Když jsme odeslaly obrázky, vrátil se domů manžel s dětmi. Zeptal se, co to děláme. Když jsem mu vyprávěla celou hrůzu s pavouky, protočil oči, ironicky řekl, že to rozhodně nesmíme brát na lehkou váhu a firmu určitě neotravujeme tím, že se jich ptáme na běžné neškodné pavoučky a poradil mi, abych s tou svou arachnofobií něco dělala.

Po chvíli volala firma, které jsme poslaly fotky, že pavouci jsou jedni z nejjedovatějších a nejagresivnějších na světě, mám štěstí, že byli malí a nekousli mě. Jmenují se Phoneutria. Znovu se mi zamotala hlava a vyděšeně jsem dál poslouchala desinsektora. Říkal, že okamžitě musí přijet a vydezinfikují celý náš dům, protože kdyby tu nějací pavouci zůstali, mohli by nás vážně ohrožovat. Doporučil nám, ať zatím bydlíme v hotelu, bude to trvat nejméně 3 dny. Ujistil mě, že už jsou na cestě a nemáme se čeho bát. V hlavě mi vyskočilo alespoň 10 katastrofických scénářů. Zrychleně jsem to zopakovala rodině a Ashley. Manžel už neřekl nic ironického. Děti se bály a vyděšeně prohlížely každý kout, jestli nenajdou pavouka. Ashley se zděsila.

Zabalili jsme si věci a čekali na příjezd firmy. Celou dobu jsem v duchu viděla, jak na někoho z nás útočí strašlivý pavouk. Když konečně dorazili, desinsektor nám ještě jednou zopakoval to, co říkal do telefonu. O něco klidnější jsme vyrazili do hotelu.

V noci jsem dlouho nemohla spát a pak se mi zdálo o příšerných tarantulích. Ráno, když jsem vyšla z pokoje, čekala tam spousta reportérů. Zavalili mě otázkami. Překřikovali se navzájem. Jaké to bylo? Pokousali mě? Co na to Sainsbury's? Bála jsem se? A tak dále. Celou historku jsem jim několikrát převyprávěla a musím přiznat, že mě to docela bavilo. Najednou jsem byla slavná. Mluvilo se o nás ve zprávách. Další den všechny noviny otiskly články jako Pavoučí překvapení Consi Taylorové, Jedovatí pavouci v banánu a podobně. Nejvíc si to pochopitelně užily děti, pro které se z pavoučí hrůzy stalo super dobrodružství. Firma hubící hmyz nás pořád informovala, že jim to jde skvěle, dezinsekce je skoro hotová a žádné další pavouky už nenašli. Často jsme chodili na návštěvu za Ashley. V hotelu jsme strávili celkem 3 dny.

Konečně nám oznámili, že dezinsekce je hotová. U nás doma už žádní pavouci nejsou a můžeme se vrátit. Hned jsme vyrazili a doufali jsme, že je to snad celé za námi. Doma to sice páchlo dezinfekcí, ale už jsem se nemusela bát, že na mě odněkud vyskočí jedovatý pavouk. Obchodní řetězec Sainsbury's se nám omluvil a zaplatil dezinsekci našeho domu i pobyt v hotelu. Vypadá to, že celé pavoučí drama skončilo. Banány jsem mít ráda nepřestala, ale v obchodě se jich nedokážu dotknout, tak je musí kupovat manžel. S Ashley se mi kvůli tomu smějí.

Už od mého pavoučího překvapení uplynul asi týden. Jsem teď tam, kde jsem svoje vyprávění začínala. Mám pocit, že se z toho nevzpamatuju, v ruce držím banán a to celé se mi znovu přehrálo ve vzpomínkách. Consi, už na to zapomeň! No nic. Loupu banán, ale najednou si všimnu nějakých teček, co vypadají jako plíseň. Tohle už se jednou stalo. To je jako nějaké déja-vu, nebo co? Ty tečky se hýbou. Lezou na osmi odporných nožičkách. To ne! "Pomoc!" zakřičím "Pomozte mi někdo!"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fluttershine fluttershine | 12. března 2014 v 21:36 | Reagovat

Ouuu...máš to napsaný pěkně :-) Ten článek jsem četla už dřív, a dost mě to teda vyděsilo....

2 tarantule* tarantule* | Web | 13. března 2014 v 14:05 | Reagovat

[1]: Děkuju :D Já jsem to taky četla několikrát a moje spolužáky to vyděsilo :-D

3 ♥Lagoona♥Maddie♥ ♥Lagoona♥Maddie♥ | Web | 13. března 2014 v 15:56 | Reagovat

Nádherně napsaný:))Takhle dlouho bych asi psát teda nezvládlaXD

4 victoryant victoryant | Web | 14. března 2014 v 19:59 | Reagovat

Je to perfektne napísané! O tomto príbehu som už počula, bolo to všade, v správach, v rádiu... A ten koniec :-D

5 tarantule* tarantule* | Web | 15. března 2014 v 13:47 | Reagovat

[3]: Děkuju :-D Já si vždycky říkám, že to je pořád moc krátký a pak mám problém to ukončit :D

[4]: Děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama