Bez názvu

3. července 2015 v 21:05 | Ayeri
Vrátila jsem se sem na 2 články a zítra zase odjíždím. Jedeme na týden na dovolenou. Na Pálavu. Zase. Ale na jiné míslo. Docela se tam těším. Docela. Ne, dobře, mám cestovní horečku jak prase. Nesnáším balení. Nesnáším nervózní kontrolování a zjišťování, co jsem zapomněla. Nesnáším, jak mi všichni a všechno leze před každou cestou na nervy. Zoufale potřebuju vypadnout. Potřebuju se dostat z našeho osamělýho spícího městečka aspoň na chvíli. Už abych tam byla.

Nevím, jak velkou to má s blogem cenu. Psát články mě momentálně vůbec nebaví. Nemám z toho to potěšení, nebo občas i jo, ale trvá mi zoufale dlouho se k tomu dokopat. Možná i vím, o čem bych chtěla napsat, ale neumím to formulovat, odvykla jsem si sednout a psát celé hodiny. Rekonstrukce zamrzla na mrtvém bodě. Na rozdíl od vždycky mám teď radši svůj skutečný život než ten blogový, nemůžu se do toho znovu vžít. I když po dnešku(a 150ti naštváních) mám zrovna ten blogový svět moc ráda. Má to cenu? Já vím, že má. Budu tomu věřit. Budu se snažit. A ne si pořád říkat, jestli tu teď nesedím zbytečně nad nesmyslnými písmenky, která nikdo nikdy nebude chtít číst.

Mimochodem nevěděla jsem, jaký obrázek k tomuhle článku přiřadit, aby nebyl tak zoufale mizerný. Tak jsem v Google vyhledávači mlátila do klávesnice a pak zmáčkla enter. Byly tam fotky z miss mokré tričko. Neptejte se mě, jak Google mohl něco v tomto smyslu: bhugh pochopit neslušně. Na další pokus týrání klávesnice se zjevil šílený mix naprosto náhodných obrázků, kde převládala věděcky popsaná noční obloha, trávicí soustava, kytky a památky. Růžové květy mi připadaly nejoptimističtější :) A taky se mi už podařilo se vypsat z cestovní horečky a nas.....t na celej Vesmír taky polevila. Já vím proč ten blog miluju. Mějte se tu monstrózně, já jdu postopadesáté zkontrolovat kufr a umýt si hlavu. Uvidíme se za týden :D
 


Přísně tajné informace, není určené pro vaše mozky!

29. června 2015 v 21:42 | Ayeri |  Na vlastní nebezpečí
Varování! Všechny informace v tomto článku jsou přísně tajné! Mají zásadní vliv na fungování světa tak, jak ho neznáte a jejich odhalední bude mít katastrofální důsledky zejména pro létající krysy s růžovýma ušima, které vyhrály poslední mistrovství světa v Člověče, nezlob se. Každý, kdo tento dokument přečte, bude okamitě zlikvidován!

Na počátku všeho bylo slovo. A to slovo bylo sprosté. Pocházelo od 5ti letého vandala, který už stihl vybudovat světově známe mafiánské podsvětí do svých 3 let, ale musí pracovat samozřejmě v utajení, aby mu u zubaře nepřestávali dávat obrázek. Všichni lidé, kteří ho uslyšeli se hned zkazili. Začali masově vraždit, znásilňovat bezbranná štěňátka, a týrat děti v Africe a pít ledovou tříšť. V několika necivilizovaných provinciích Antarktidy (není v zájmu veřejnosti vědět, že v Antarktidě se nacházejí provincie) bylo zaznamenáno močení do bazénu. A v tomto nastalém zmatku, který vyústil v celosvětový nedostatek piva a s tím spojený krach českého systému zoologických zahrad a úřadu pro omezování lidských práv se objevila hvězda spásy. Rychle, ale jistě se schylovalo k nenávratnému zničení celé lidské kopulace populace (světovládci a mafiáni si nemusí dělat starosti s nicotnými cizími slovy) aniž by se to dozvěděl kdokoliv z obyčejných smrtelníků (upírům se podařilo ukrást kousek použitého toaletního papíru s poznámkami čínského ministra... Ale je možné, že se prostě jen přejedl nestravitelné rýže), ale v tom zazářila naše záchrana!

Podle nikomu neznámých materiálů, jejichž neexistenci již dnes můžeme potvrdit, zůstala skupinka studentů z jistého gymplu kdesi mezi Moravou a Aljaškou relativně normální a při smyslech bez nevyhnutelného rozpadu osobnosti na králíky a netopýry. Byli požádáni, aby zachránili svět a zbavili ho všech much, které prodávají zmrzlinu na městskýách skládkách, aby zastavili bezuzdné vraždění v ulicích a odpadním potrubí, aby navrátili do světa řád, harmonii, smysl života a gumídky s jahodovou příchutí. Byla jim nabídnuta dokonce finanční odměna ve výši 1 drachny (Co na tom, že to v tuhle chvíli neexistuje, brzy zase bude, o to se postarají mí asistenti mimozemšťani), oni se podrbali v puse a pak vážně se slzou v oku prosnesli: Kašleme na vás."

Pak se zasmáli a brzy na to odjeli na jakousi pochybnou akci a říkali tomu Umělecký kurz. Mysleli si, že si tam hezky na celý týden zůstanou a vyhnou se tak náchraně zpustošeného lidstva, jenže byli za svou nezodpovědnost okamiže potrestáni znemožněním publikovat příspěvky na své blogy. Osudné jim bylo setkání s jim podobnými vyvrženci, ke kterým se ale nákaza už dostala a skončili nemilosrdně zkaženi. Křivka lenosti v jejich skupině stoupala kolmo nahoru, což jim bránilo psát články i po návratu domů. A tak zmizelo poslední dobro ze světa. Nyní jsme odsouzeni k zániku. Konec světa se blíží! Prosím nezazlívejte autorce tohoto blogu ať už byla před nakažením jakákoliv, že si prostě zmizela a nic neohlásila a že si dala přestávku od psaní. Loučím se s vámi! Umřete blaze!

P.S. Pokud nám čistě náhodou dnes ještě nevybuchne planeta Země pod nohama, zítra sem pošlu vaši pravou Ayeri. Začíná být docela při smyslech. Jak jsem totiž zmínila, zbývá nám ještě naděje, létající krysy s růžováma očima totiž vynalezly protilék proti zkaženosti, a proto na ně bylo vyhlášeno celostátní pátrání. Lidé se pomalu začínají probírat, i když o tom ještě neví. Vaše autorka už zítra nebude cynická a prolhaná a už vůbec nebude psát nechutné vtipy ani zvrácené kraviny, takže počítám, že ji po dostatečném upravení paměti budeme moct vrátit k jejímu blogu.

Loučím se doopravdy? Ne! Těším se na další setkání a blogovou spolupráci!

Vaše pozemská zástupkyně světovládců Ayeri (ta falešná)
 


Rekonstrukce blogu

24. května 2015 v 16:33 | Ayeri |  Blog
Chtěla bych se omluvit za to, že jsem tady víc jak týden zase nebyla. Nedostatek času jsem neměla. Nápadů na články dostávám skoro každý den několik, už si zapisuju program blogu, abych je nezapomněla. Těším se, až je všechny sepíšu a vy okomentujete. Tak v čem je problém?
Když jsem si uvědomila, jaký škoda by byla nechat tento blog umřít a začít někde s novým jen kvůli jiné adrese a změně tématu, slíbila jsem vám rekonstrukci. Spočívala hlavně ve změně dessu, který už dál nechci upravovat. A protože všichni víme, že mi grafika zrovna nejde a "dokonalý" dess pro své stránky asi nestvořím, začala jsem se ohlížet po volných layoutech z grafických blogů, jejichž autoři se grafice věnují skoro profesionálně a rádi a na jejich krásné tvorbě to každý pozná. Nakonec mě nejvíc zaujal layout jménem Newborn fantasy od úžasné MAKY.OREL , který v tuhle chvíli už vidíte nastavený na blogu. Podle mě je nádherný, magický, fascinující a zároveň hravý a jednoduchý. Skvěle vystihuje atmosféru, kterou sem chci dostat a úplně nad ním slintám :D Tohle tak umět..... Doufám, že vám se líbí nejmíň tak, jako mně! Mimochodem se sem hodí i názvem, můj blog je teď taky znovuzrozený :D Samozřejmě ještě přijdou nějaké změny, vzhled není úplně dotažená. Hlavně se chci zbavit některých zbytečných obrázků, animací a nefungujících ikonek, kterými mám zaplácané všechny volitelné boxy a nahradit je popisky v menu (to bude ještě dobrodružný :D) a dalšími zajímavostmi.

U vzhledu to pochopitelně neskončí, mám v plánu kompleteně předělat starý a nepřehledný systém rubrik, rekonstrukce už začíná dostávat konkrétní obrysy, takže jsem smazala mrtvé rubriky a přidala nové odpovídající dalším zaměřením blogu. Navíc teď v každé hlavní rubrice najdete rozcestník dalších menších rubrik, aby menu nemuselo být tak dlouhé. Bohužel teď nevím, jak moc šťastná volba to byla, protože do rozcestníků se neustále pletou nějaké reklamy, které tam příšerně překáží a budí dojem, že rubriky jsou prázdné. S touto obnovou taky přichází další rekonstruování, které je momentálně kousek před půlkou, protože není v mých silách udělat to najednou. Jde o to, že se změmani rubrik musím projít archiv a přeházet staré články do rubrik, kam patří podle nového uspořádání, jinak by tu nikdo nic nenašel. Třeba deníčkové články bývaly v rubrice ostatní věci a teď jsem jim zařídila vlastní, protože se ty mrchy hrozně rychle množí xD Rozděluju to od současnosti směrem k začátkům blogu, takže roky 2015 a 2014 mám úspěšně hotové a zbytek ještě chybí, takže v rubrikách se momentálně nachází kvalitní chaos xD

Další věcí k vyřešení jsou téma(ta) blogu. Do teď byl vyloženě panenkovský se sem tam nějakými články mimo, které jsem si prostě nemohla odpustit. Dále se budu dál věnovat panenkám a sběratelskému světu, ale taky budu z velké části psát o záhadologii a esoterice, což jsou už dlouho moje největší a nejdůležitejší zájmy (taky jsem zamýšlela konec blogu kvůli nim... a i jiným věcem, ale chtělaj sem se tomu věnovat naplno, což nejde, protože nikdo nemůže mít 1 jediný zájem) a taky se tu budou objevovat všelijaké deníkoviny, situace z mého životy, moje zamyšlení a úvahy a chtěla bych více psát příběhy (nebojte se, ono to nevyjde) a fotit na lepší úrovni, což se momentáně učím. A tak dále, prostě tady udělat svůj osobní blog. Ale kdo ví, co ještě přijde?

Takový je asi plán rekonstrukce, která se odehrává před vašima očima. No a do teď jsem psát nechtěla, protože bych si přidělávala do třídění rubrik víc zbytečně práce a navíc se mi do té rekonstrukce šíleně nechtělo, protože jsem počítala s tím, že to půjde blbě a že žádný dess podle svých představ nenajdu a budu muset něco plácat sama a přesně to mě vůbec nebaví. Takže design dopadl dobře, rubriky taky nejsou až taková otrava, takže můžu směle začít psát! A do toho zase zítra odjíždím... No asi si jště počkáte :P

Jak jsem vyhrála lízátko

12. května 2015 v 20:44 | tarantule*/Ayeri/autrka uvažující o změně přezdívky xD |  Milý deníčku.....
Echm... Vám asi vadí, že jsem tu tak dlouho nebyla. Taky mi to tak úplně nevyhovuje. Zkrátka kombinace příšerných úkolů do školy a příchodu krásného počasí po zimě vyřtvořila překvapivě účinnou časovražednou zbraň, která se rozhodla okrást mě o nějaké to volno, které jsem mohla mít. Ještě, že jsem chtěl začít z úplně jiného konce, než je objasňování zločinů.
Krátce před svými narozeninami (heh :D) jsem se zúčastnila výtvarné soutěže na témě Víly na jaře u blogerky Alue . Jak si můžete prohlédnout pod odkazem, sešla se úžasná přehlídka obrázků, můj se zařadil pod číslem 22, a já jsem celou dobu napjatě sledovala hlasování. I když možnost vlastního vítězství mi připadala spíš jako sci-fi :D vyhrát mezi takovou nádherou? Já? Haha! :D Ještě s takovým obázkem, jaký jsem poslala :D Ale nějaká šance ve mě pořád hlodala, co kdyby.....
Můj obrázek vyhrál?
Ano! Neumíte si představit moje překvapení, když jsem po ukončení hlasování ještě 1 hlas přidala, abych viděla na výsledky (Jasně, že jsem mohla počkat na vyhlášení, ale trpělivost je zrovna moje silná stránka :P) a uviděla u svého obrázku ohromující číslo..... 103 hlasů..... 1. místo..... Jak se to sakra mohlo-..... A tak jsem v jedné vteřině seděla přilepená k židli s vyvalenýma očima a čelistmi vykloubenými z pantů a ve zlomku té samé vteřiny skákala, ječela, pištěla, lítala po bytě a opakovala pořád dokola "Já jsem vyhrála! Panebože! Já jsem fakt vyhrála!" jako bych se tou větou mohla přesvědčit o události, která by si v divnosti nezadala s přistáním mimozemšťanů v čele s naším třídním na střeše Kauflandu. Ve stejnou chvíli jsem ale znejistěla. Co když se ostatní ujišťovali o svých výsledcích ta jako já po konci volby a hlas, o který jsem vedla se nepočítá?! Šla jsem spát skoro stejně napjatá, jako jsem otevírala oči před pořadím odhaleným v celé neuvěřitelnosti.
Další den byl pochopitelně to 1., co jsem udělala po vylezení z postele běh k PC a rozstřesené kliknutí na nadpis "Vyhlášení vítězů" A a... já jsem doopravdy vyhrála! A pochopitelně předvedla dlaší lekci Ayerina nedůstojného chování xD Nemohla jsem tomu uvěřit..... Myslela jsem si, že pořád spím a tohle je sen :D Šílela jsem radostí a znovu jsem tomu nebohla uvěřit a zase šílela :D Prostě to bylo něco tak neuvěřitelně úžasnýho, že v celém Vesmíru takové štěstí neexistuje :D Že se nemohlo najít 103 lidí, kteří by můj obrázek zvolili jako favorita mezi tolika krásnými dílky..... A oni to udělali :) Děkuju vám všem ♥ Nevíte, jak moc. Jak jsem napsala už do komentáře k Aluščinu článku, každému z vás, co mi dali hlas, patří kousek mojí výhry. Jestli se někdy potkáme, tak vás tím úžasně vonícím parfémem nastříkám :D Dost mě pobavila jedna komentující, která napsala, že tak upřímné vyjádření radosti, jako jsem pod článek přidala já, už dlouho nečetla. A to jsem si myslela, že v době vymýšlení toho příspěvku už jsem byla relativně v klidu :D Dostala jsem ohromnou chuť se zaškelbit a říct "To jste ještě nic neviděla." Ehm, proč ze sebe dělat ještě většího magora než jsem, že? :D
Pak už zbývalo jen čekat na cenu zaslanou od Alue. V úterý konečně přišel ten dlouho očekávaný balík. Původně jsem chtěla z otvíračky udělat video a pojmout tento článek jako vlog. Jenže mi to vůbec nešlo, jednou blbnul foťák, pak světlo, pak jsem se začala neovladatelně přeříkávat. Kdybych chtěla vyprodukovat něco aspoň trochu ucházejícího, asi bych tam seděla před zavřenou obálkou ještě teď :P Jenže jsem umírala zvědavostí na to slibované překvapení, takže jsem si dovolila se na to vykašlat a připravit vám "obyčejné" fotostory vybalování svých cen :D
Inkriminovaný balík..... Zde je.....
Podíváme se mu na zoubek. Toto jsou výsledky pitvy.
Jé, ty mi gratuluješ? Děkuju! A hele, další vizitka do "sbírky", už mám druhou :D
Katalog parfémů Charismo. Všechny vypadají zajímavě. Tahle značka mi začala být hodně sympatická :D
A konečně tu máme slibovaný parfém! Rozhodně jsem byla šíleně zvědavá, jak bude vonět. A dopadlo to..... Tak,že se mi šíleně moc líbí! :D Je to netradiční, zajímavá vůně. Voní svěže, lehce, vůbec není přeslazený. Nikdy jsem podobný parfém neměla a ani jich moc takových neviděla (resp. necítila xD), připadá mi originální. Takový typ vůně mi přesně sedí a miluju ho. Celý týden si ho krásně užívám, na té vůni si snad jde vypěstovat závislost :D Líp ses mi do vkusu už trefit nemohlo, Aluško. Děkuju :)
A překvapení bylo.....
Lízátko! Když jsem ho vybalila, dostala jsem normálně záchvat smíchu :D Jo a mimochodem chutnalo výborně :D
A to nebylo zdaleka celé překvapení! Vidíte tu krásu? Z baličku vypadl ještě tenhle nádherný náramek. Ten se mi taky hrozně líbí. Miluju tenhle odstín modré (a modrou všeobecně) i ty měňavý srdíčka jsou hezoučký :D
A nakonec fotka, za kterou se budu stydět :D Ale sem stejně nikdy nechodá, takže na tom, co sem dám zas tak moc nezáleží :P Ehm, takže se díváte na názornou ilustraci zneužívání mých cen a soutěžního obrázku..... Mnou. Nebo co je to za cvoka. Odpověď na otázku, co to mám s obličejem - usmívat se s lízítkem v puse jde mnohem hůř, než to vypadá! :D
Jinak tímto článkem bych vám všem (Ehm, pokud jste to dočetli až sem, zasluhujete zalou medaili :D) chtěla ještě jednou hrozně hrozně moc poděkovat za vaše, hlasy, podporu, gratulace, milé komentáře..... Za všechno. Díky! :D
Kon'nichiwa
Vaše Ayeri :)

Návrat

7. května 2015 v 21:23 | tarantule* |  Blog
Vracím se.... Asi. Nikdy jsem neříkala nic na 100%. Pokud mi někdy odpustíte, že jsem chtěla odejít.
Nebudu lhát, měla jsem vážnou blogerskou krizi a útlum. Vážně jsem zvažovala, že skončím s blogem i panenkami. Že už mě to nebaví zdaleka tolik jako dřív, předstírám zájem a spousta mých problémů by se tím vyřešila. Měla jsem v té době pocit, že píšu jenom z povinnosti, bez nadšení, navíc se k tomu přidaly ještě psychické problémy a já jsem si od takové změny životního stylu slibovala, že mi pomůže nechat to jednou pro vždy za sebou. Chtěla jsem se přestěhovat na blog o záhadách www.cesty-ke-svetlu.blog.cz , který jsem založila se svými kamarády. Pár věcí jsem tam napsala, v domnění, že budu pokračovat tam. Ale.... Ten blog prostě neklape. Tím, jak jsme 4 autoři, tak každý má plnou pusu slibů, jak bude pravidelně přispívat, a pak spokojeně vypne PC s tím, že "službu na článek" má dnes někdo jiný. Veškeré dohadování o změnách je ještě pomalejší než Ghouliin pohyb a Mannyho mozek dohromady. Navíc u mě čím dál víc sílí pocit, že té ezoterické/alternativní/říkejtetomujakchcete komunitě nemám co dát. Jako jo, mám nějaké zkušenosti, jsem za ně neskutečně ráda a neumím si představit nic lepšího než na vlastní mozek slyšet svého anděla, jak si ze mě utahuje a oplácet mu to bez použití fyzické pusy..... Ale to umí spousta lidí. A hrozně špatně se to popisuje. Aspoň mě když nevím, jak vám přiblížit pojem NEPOPSATELNÝ. Jinak data si beru z internetu (přesně jak by se to nemělo), nelítám po světě a nemluvím se svědky. A nejsem skálopevně přesvědčená o tom, co publikuju. Naučila jsem se oficiální kecy a konspirace brát jako rovnocenné možnosti a netvrdit, že mám vždycky pravdu (a dozvěděla se, že je to závažný přestupek, což mě znechutilo a podpořilo moji touhu vypadnout) Navíc to sbírání dat a přepisování vlastními slovy v podstatě znamenalo psát referáty ve svém volném čase, což je nejenom dost náročné, ale taky pěkná nuda. A taky se mi čím dál víc nezdají některé informace, které se v tomto okruhu vyskytují. Ne, že by většina z toho nebyla pravda, ale taky to autoři pěkně prokládají sérií manipulačních technik, které potlačují jakkoukoliv individualitu a nebo názor nezapadající do ideologie. Fuj. Teď s odstupem s tím nechci mít nic moc společného.

Nebudu lhát, po panenkách se mi zatraceně stýská po panenkách i sběratelství. Nechci a nebudu se prostě omezovat na jediný zájem, to přece ani nejde. Když se zajímáte jen o 1 věc, dříve či později vám vymyje mozek. Začala jsem se o sběratelství zase zajímat, hlavně o Bratz. Chybí mi prostě se z něčeho vypsat, strašně ráda pořád fotím. Učím se ovládat foťák a kouzlit s vlasstním nastavením, jsem den ode dne lepší a chci se o své radosti dělit. Pokukuju v hračkárnách a ten zájem není ani trochu tak předstíraný, jak jsem tvrdila (tento článek je psaný na etapy, mezi nimiž jsem měnila názory) Je mojí součástí stejně jako všechny ostatní, neukazuje na nějakou nedospělost, jak jsem se bála. Víte co na ni ukazuje? Kouření, drogy a chlast. A ne jít nevinně a přitom odhodlaně proti proudu a zůstat kreativní třeba pomocí panenek. Teď už to vím. Mám je pořád ráda, ale ráda mám i jiné věci.

Myslím, že se na tento blog chci vrátit a jsem ráda, že jsem ve své nenávisti k rouzlučkám nenapsala vysvětlující dopis na rozloučenou, neodhodlala jsem se k tomu, především proto, že jsem to nechtěla úplně uzavřít a taky proto, že vám do mých důvodů nic moc není. Ale přestat s něčím, co mě bavilo, je neřeší. Problém nebyl v existenci blogu, ale ve špatném přístupu k němu. Nikdy jsem nechtěla přestat být bloggerkou, protože tady jsem se skutečně našla, jen jsem se zbytečně nervovala z nedostatku času na nepsala o tom, o čem jsem chtěla, ale o tom o čem jsem si myslela, že přinese velkou návštěvnost. A pro slávu vznikají jen mizerné blogy. Ale můj blog v nejbližší době projde rekonstrukcí, kterou potřebuje jako sůl.

Obleču ho do nového kabátku, chci říct dessu :D
Předělám rubriky, aby byly přehlednější a přidím nové
Budu psát i názorové a osobní články o svých jiných zájmech
Vykašlu se na oznamování novineck ze SDCC a podobných akcí
Fotit panenky budu dál, ale nebudou to moje jediné fotky
Blog celkově přejde z panenkovského na osobní (Je pěkná blbost kvůli tomuhle zakládat nový a začínat s nulovou návštěvností. Diktuje snad někdo názvy blogů? Mí přátelé i minulost jsou tady.)

Jsem zvědavá, jak to s rekonstrukcí dopadne, ale nevěřím na špatný konec, ať už mě překvapí cokoli. Těším se na každý krok, protože ho udělám s vámi po boku! ;)

Doll Hunting... v Pompu

9. března 2015 v 20:25 | tarantule* |  Panenky a vše kolem nich
Dneska mě písemky málem připravily o rozum, takže (takže jsem si dala předsevzetí, že už nebudu psát takže v každý druhý větě -_-) a tak jsem usoudila, že si nutně potřebuju něčím obalit nervy, dát jim lázeň v roztomilosti a pomyslet si i v tom nejposlednějším nervovém zakončení, že to bude dobrý. Což jde nejlíp v nějakém příjemném prostředí, kde existuje jen jediná hrozba: že se nechám unést a ujede mi vlak (taky že ujel). A když jsem se nasytila podobných úvah a rozhodla se je realizovat, moje kroky pochopitelně zamířily do hračkárny. Jsem tam docela často, jmenovitě pokaždé, když mám pocit, že na tom gymplu zešílím, takže na ty divný pohledy prodavaček a ostatních zákazníků, když vidí středoškolačku často v oblečenou v černém u regálu s panenkama, jsem si už zvykla. Po paměti jsem došla s policím vyhrazeným pro Monsterky a hned mě čekalo překvapení. Umíte si přečdstavit můj údiv, když se z krabic malé hračkárny v okresním městě sledovaly vinylové figurky a duchové z kolekce Haunted? Takže konečně se dostávám k hlavnímu obsahu tohoto článku, kvůli kterému jste si nepochybně vytrpěli lavinu písemného slizu o tom, co jsem dneska dělala -_- A ten obsah je.... CO VŠECHNO TAM U GHOULA MĚLI?!

Power Ghouls, ty tam mají už měsíce, teď u vlastně jen Frankie. Jako líbí se mi, ale koupit si je nechci.
Toralei Ghouls Alive, nic moc teda
Swim Line a třídní kolekci (OMG, já mám šílený okno, jak se ta kolekce jmenuje :D) Spectru, obě jsou moc pěkný, ale na svouji Spectru nedám dopustit
Creepateria Clawdeen, ta se povedla
Draculauru Black Carpet, pěkná, ale Lalu už 1 mám a to mi stačí
Gloom&Bloom Catrine, je naprosto úžasná, skvost mezi Monsterkami :D Akorát se mi zdá, že má nějak moc šikmé oči :P
Haunted River, Vandalu, Dracul, Clawdeen a Twylu, nad těmi mi málem vypadly oči, jak jsou povedené a originální :D Fakt kráa, škoda, že tam nebyli Porter a Kiyomi, moc ráda bych je viděla na živo :) Vážně jsem je v Brodě nečekala, bylo to moc příjemné překvapení, s rozhodnutím, jestli někoho z nich ubytuju, počkám po filmu :) Hlavně Twyla se zaujala :) Ale brala bych ji jako jinou postavu než tu Twylu, kterou vlastním, s vlastním jménem a backstory.... Hlavně ať zase nezačnu fantazírovat, žejo :D
Reedici Basic Frankie a Clawdeen, o Frankii docela přemýšlím, koupit Basic a prodat Dead Tired, kterou mám... A nebo ne.. Nevím.
Vinylové figurky Clawdeen a Draculauru, no nevím... Vypadaly jako čínské. Na to, co si od nich všichni slibovali jsem čekala... víc. Nelíbily se mi.
A pak výprodej a v něm SCOF Skelita, Jane Boolittle, Catrine aJ inafire New Scaremester a... ještě někdo? nebo už jsem řekla všechno? Já vím, že to nemůžete tušit. A všechny stály od 299 do cca 349 nebo 399, o té Jane docela přemýšlím... za takovou cenu... Ale pořád si nejsem jistá. Poraďte mi :D

A tím jsem myslím vyjmenovala všechno :D Původně jsem sice šla omrknout, jestli čistě náhodou někde neschovávají Venus MF (a naschvál ne :P) a vrátila jsem se s dilematem ohledně Jane :D Jsem pěkně náročná, já vím :D Tak zas někdy... :)

Hudební okénko :)

9. března 2015 v 19:52 | tarantule* |  Videa
Ciao ghouls, nedávno jsem byla požádána o sdílení písničky, kterou složil Ignasio, člověk, ke kterému mě přivedl můj 1. (a zatím jediný) veřejný channeling. Jednou přepíšete rozhovor s bytosmi a pak už se jen divíte, kdo všechno vám píše a chce rady, jako kdyby jste ty odpovědi znali, chce se s vámi setkat, prosí o sdílení všeho možného :D Ale to k tématu nepatří. Každopádně mě slušně poprosil, abych jeho písničku sdílela dál, pokud se mi bude líbit a můj facebookový profil mi nepřipadá jako vhodné místo, takže končí tady :) Rovnou říkám, že jde o rap, což zrovna není styl, který by mi sedl, ale je to i poslouchatelné a místy pěkné :) Takže tím končím kecy, písničku si poslechněte sami a udělejte si vlastní názor. V případě, že by se vám líbila, sdilejte prosím dál. Díky! :)


Profily duchů z Haunted High

1. března 2015 v 20:10 | tarantule* |  MH studenti
Dcera Noppera-bo (Ducha bez tváře)
VĚK
16
ZABIJÁCKÝ STYL
Mám ráda pohodlnou a "vznášející se" módu. Je to velmi praktické, když chcete hodně létat.
DĚSNÝ NEDOSTATEK
Vždycky jsem byla rezervovaný a tichý duch, preferující říkat to, co je potřeba svým vzhledem. Přesto, měním barvu podle toho, jakou emoci právě cítím.
DOMÁCÍ MAZLÍČEK
Mládě kaiju. Mopji rodiče mi navrhovali kitsune, protože kaiju jsou hlasití a poněkud destruktivní. Přesto si myslím, že je kawaii, i když si myslí, že řvaní je děsivější než tiché chování.
OBLÍBENÁ ČINNOST
Ráda pozoruju, co dělají ostatní příšery ve svém každodenním neživotě. Taky si užívám jejich reakce, když napodobím jejich obličej.
NEJVÍC MĚ VYTOČÍ
Nemám ráda, když si příšery nahlas stěžují. Je to děsunavující a nečestné.
OBLÍBENÝ PŘEDMĚT
Kaligrafie. Umění psát je špičáková schopnost a dokáže uklidnit ustaranou duši.
NENÁVIDĚNÝ PŘEDMĚT
Tělesná Mrtvýchova. Je tam strašně moc křiku a nepokoje, aby mi to nevyhovovalo.
OBLÍBENÁ BARVA
Murasaki... fialová.
OBLÍBENÉ JÍDLO
Babiččin domácí udon (pozn. tarantule* To jsou nějaké japonské těstoviny.) Je to jídlo, pro které byste umřeli.
BFFs
Spectra Vondergeist a Draculaura

Syn Poltergeista
VĚK
16
ZABIJÁCKÝ STYL
Rád nosím svoje umění. Dělá to módní prohlášení, že je to moje unikátní osobnost. Usiluju o to, abych byl originální příšerovské dílo.
DĚSNÝ NEDOSTATEK
Mám sklony vyjadřovat se uměním, které někteří kritici vždycky neocení. Hádám, že můžu říct "Neříkám to, sprejuju to!"
DOMÁCÍ MAZLÍČEK
Mýval jménem Huebert. Je skoro tak zlobivý jako já.
OBLÍBENÁ ČINNOST
Malování. Udělám si plátno ze všeho! Zeď, podlaha, moje boty... jestli je to prádné, budu na to malovat! Ale jenom duchařskou barvou, samozřejmě!
NEJVÍC MĚ VYTOČÍ
Když mi ostatní příšery říkají vandal. Nejsem vandal. Když maluju na něco, co mi nepatří, používám duchařskou barvu, takže se to vypaří. Ale doufám, že moje zprávy budou děsit diváky ještě dlouho potom, co to zmizí.
OBLÍBENÝ PŘEDMĚT
Výtvarka. Je tu tolik možností! A já miluju zkoušet jiné věci než malování.
NENÁVIDĚNÝ PŘEDMĚT
Šílená věda. Kreativita a věda se nejspíš nemíchají. Přinejmenším to bylo to, co jsem řekl potom, co jsem předělal periodickou tabulku prvků, abych ji udělat o 100% míň nudnou.
OBLÍBENÁ BARVA
Bílá. Je to základ všech barev.
OBLÍBENÉ JÍDLO
Nakládaná zelenina. Sladká, kyselá nebo pálivá-pochutnám si na ní v každé formě.
BFFs
River Styxx, Kiyomi Haunterly a Vandala Doubloons

Dcera Smrtky
VĚK
14
ZABIJÁCKÝ STYL
Tak sladký, že vás z toho začnou bolet kosti! ;P Miluju sladké barvy propletené dohromady.
DĚSNÝ NEDOSTATEK
Mám spoustu energie, díky které je pro mě težko vznášet se klidně a koužu sem a zase pryč z dohledu, což občas nutí příšery skákat... hodně. Hlavně, když se objevím přímo za nimi! Já si nemyslím, že je to opravdu velký nedostatek, ale některá ostatní monstra ano.
DOMÁCÍ MAZLÍČEK
Kostlivá vrána jménem Cawtion - nikdy nepřijde, když na něj volám 'caw'
OBLÍBENÁ ČINNOST
Plánování party! Jídlo, dekorace, zábava - Miluju všechno, co jde k dobře provedené... hehe... party.
NEJVÍC MĚ VYTOČÍ
Suchaři! Tím myslím, tak pojďte! Když se neumíte vzbouřit pro party, jste prostě vevnitř mrtví.
OBLÍBENÝ PŘEDMĚT
Mrtvé jazyky. U ghoula, je to děsně legrační moct mluvit s duchy z celého světa!
NENÁVIDĚNÝ PŘEDMĚT
Duchařská věda. Jsem si jistá, že je to důležité, ale po hodinách poslouchání bůlogického dělení ektoplasmy dokonce usnu.
OBLÍBENÁ BARVA
Plasmatický fialová. Prostě miluju, když svítí - je zářivá a tmavá najednou!
OBLÍBENÉ JÍDLO
SLADKOSTI! Zrovna mám sladkou kost! Cukrové lebky.. Ne, shnilou čokoládu.. Ne, lékořicové hady... Oh, já si nemůžu vybrat oblíbenou!
BFFs
Vandala Doubloons and Porter 'Paintergeist' Geiss

Dcera Ducha piráta
VĚK
16
ZABIJÁCKÝ STYL
Námořnický Yo-Ho-Bo-Ho chic. Plavající siluety mi připomínají spršky vln na otevřeném moři a příznivý vítr na mých plavbách.
DĚSNÝ NEDOSTATEK
Arrgh, tohle je tak trapný, ale někdy mám mořskou nemoc... Jsem duch-jak se to může stát? Taky lákadlo dobrodružství často zvítězí nad schopností přemýšlet o následcích.
DOMÁCÍ MAZLÍČEK
Sépie s páskou přes oko. Aye, jeho jméno je Aye!
OBLÍBENÁ ČINNOST
Prozkoumávání nezmapovaných území hlubokého strašidelného moře. Nikdy nemůžete vědět, jaké nové země objevíte nebo jaké poklady vykopete.
NEJVÍC MĚ VYTOČÍ
Když se duch nemůže rozhodnout! Kapitán musí být rozhodný, takže mi buď dejte rozkaz, který splním a nebo mi dejte kormidlo a nechte mě řídit.
OBLÍBENÝ PŘEDMĚT
Obropis. MILUJU mapy, hlavně ty, kde místo označuje "X".
NENÁVIDĚNÝ PŘEDMĚT
Drama. Na silném moři pro něj není místo.
OBLÍBENÁ BARVA
Zelená jako mořská pěna
OBLÍBENÉ JÍDLO
Ryba a hrobolky
BFFs
River Styxx and Kiyomi Haunterly

Který z duchů je vám nejsympatičtější?
Máte některou postavu doma jako panenku?
A chtěli byste?

Haunted teaser

28. února 2015 v 16:21 | tarantule* |  Videa
Včera se ne internetu objevila úplně nová upoutávka na film Haunted z produkce Monster High. Musím přiznat, že se mi Škola duchů líbí čím dál víc a až se nemůžu dočkat až vyjde úplně celý film.... Ale co je teda ona???!!! Grrr, to je to nejhorší (a zároveň škodolibým způsobem nejlepší) místo na konec ukázky!


Kam dál